1. Obecné informace:

Kdy a kde dílo vyšlo: v roce 1667 jako divadelní hra. U nás z francouzského originálu- přeložil E. A. Saudek, nakladatelství Mladá fronta, edice Máj, Praha 1966.

 

+společenský a historický kontext díla – divadelní hra, klasicistní komedie o pěti dějstvích, která se odehrává v Paříži v druhé polovině 17 století. Kritizuje lakotu, podlézavost a neupřímnost. Je napsána na motivy antické „Komedie o hrnci“od Plauta.

 

+další zpracování díla – hraje se v divadlech po celém světě, byl mnohokrát zfilmován, například francouzská verze s Louis de Funes.

 

Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin

narodil se 15. ledna 1622, zemřel 16. února 1673

francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicizmu.

Byl synem bohatého měšťana, ale proti vůli své rodiny se stal komediantem. Svými hrami se proslavil především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým dramatem, hlavně komedií a fraškou. Ve svých hrách zesměšňoval společnost, předváděl jí takovou, jaká v podstatě je (věci, o kterých se nemluví). Jeho hry popuzovaly královský dvůr a Moliér se často dostával do problémů. Jeho dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované i prozaické. Zemřel na jevišti při výstupu, kdy hrál umírajícího ve hře Zdravý nemocný. Napsal spousty divadelních her- Lakomec, Zdravý nemocný, Pokrytec, Sňatek z donucení atd.

 

2. Zařazení díla:

Literární druh: drama, příběh se vypráví pomocí dialogů a monologů.

 

Literární žánr: komedie je to literární nebo dramatický útvar, který vždy končí šťastně (stejně jako pohádka). Od komedie očekáváme humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedostatečností.

 

Umělecké období, ke kterému dílo patří – divadelní hra, jedná se o komedii, psanou v próze. Vrcholné dílo francouzského klasicizmu.

 

Funkce literárního díla: Dílo, které patří do každé doby. Hlavní hrdina, který má rád jen peníze a zapomíná na své děti i zaměstnance – sloužící. Bezohledně by provdal svou dceru za starce a syna za vdovu jen když bude mít dost peněz. Kniha se velice dobře četla a byla velice poučná.

 

3. Literární rozbor díla:

Plán jazykový: dílo přeloženo z francouzštiny do češtiny. Je psáno v pěti dějstvích jako klasická komedie.

 

Plán tematický: zdařilá charakteristika postav, zvláště titulní postavy (hyperbola – nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost). Výstižně vyjádřená psychologie postav. Postavy ztvárněny satiristicky i humorně – řešení konfliktu smířením.

 

Hlavní postavy:

Harpagon – (z latiny harpago – loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Je to muž co dokáže pro peníze obětovat rodinu, děti, přátele.

Eliška – dcera Harpagona

Kleantes – syn Harpagona

Čipera (Štika) – sluha Kleantese zcela oddaný udělá pro svého pána vše

Mariana – chudá dívka zamilovaná do Kleantese

Valér – zamilován do Elišky

 

Vedlejší postavy:

Frosina – dohazovačka

vdova Bončárová – budoucí choť Kleantese

Ansel – budoucí choť Elišky, otec Valéra a Mariany

komisař

 

Prostředí děje: druhá polovina 17. století Paříž.

 

Plán kompoziční:

Vypravěč – er – forma řeč vypravěče má podobu monologu ve 3. osobě.

 

Členění textu – klasická komedie o pěti aktech.

 

4. Ukázka z knihy:

Ach, peníze, penízky, vy moji zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Pro mne je všemu konec! Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu! Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem.

 

5. Obsah díla
Dějištěm Moliérovi komedie je Paříž roku 1670. Vypráví o životě lakomého Harpagona a jeho dvou dětech. Měl dceru Elišku a syna Kleanta, který, aby mohl slušně žít, si udělal samé dluhy. Obě dvě děti neměly svého otce příliš rády, protože celé město vědělo, že je hrozně bohatý, ale byl lakomec a škudlil.
Eliška se zasnoubila s Valérem, který dělal u nich v domě správce. Protože se však báli požádat otce o svolení k svatbě, rozhodli se, že se Eliška nejprve svěří svému bratrovi Kleantovi. Ten ji však mile překvapil a jako první se jí svěřil se svým trápením. Měl rád chudou dívku z ulice Marianu, ale stejně tak jako Eliška měl strach z otce.

Chtěli jít za otcem společně. Harpagon však začal o manželství mluvit sám. Mluvil velice pěkně o Marianě a byl rád, že mu jeho syn dával za pravdu v tom, že by z ní byla dobrá manželka, ale musela by dostat aspoň nějaké věno. Potom Harpagon řekl, že si ji chce vzít sám za ženu a Kleant se málem skácel. Harpagon pak svým potomkům oznámil, že jim také našel vhodné protějšky. Pro svou dceru Anselma velice bohatého staršího pána a pro Kleanta bohatou vdovu.

 

K Harpagonovi dovedla Marianu dohazovačka Frosina. Ta však zjistila, že Mariana miluje Kleanta a tak, protože jí Harpagon za její služby nezaplatil, se rozhodla, že pomůže mladému páru. Později se Kleant pohádal s otcem a řekl mu jak je to s Marianou. Otec se na něj velice rozlobil. Kleant odešel do zahrady a tam potkal svého sluhu Čiperu.

Čipera ukradl Harpagonovi kazetu s třiceti tisíci. Když to Harpagon zjistil, hrozně se rozzuřil a zavolal komisaře. Jakub, kuchař a kočí, obvinili ze zlosti Valéra, protože, je předtím zbil. Valér přišel za Harpagonem a ten se ho začal vyptávat, jak si něco takového mohl dovolit. Bohužel Valér mluvil o Elišce a Harpagon o svých ukradených penězích. Proto došlo k vyzrazení dalšího tajemství. Po příchodu pana Anselma, který se měl ještě ten samý večer oženit s Eliškou, řekl Valér Harpagonovi, že je synem zesnulého hraběte Tomáše d“Alburciho z Neapole. Anselm mu to nechtěl věřit, protože prý hraběte znal a on se svou celou rodinou údajně zahynul na moři.
Děj vrcholí tím, že pan Anselm prohlásí, že je hrabě Tomáš d“Alburci a setkává se po letech nejen se svým synem, ale i s dcerou, kterou je Mariana, a se svou manželkou, se kterou Mariana žila.

 

Harpagon je nesmírně šťastný, protože Kleant mu vrátí jeho třicet tisíc, ale hlavně proto, že hrabě souhlasí s oběma svatbami a Harpagon nemusí vydat ani haléř.
Dílo se mi velice zaujalo. Především to byla postava Harpagona, která reprezentuje chorobnou hamižnost a šetrnost.”