Povídky vznikaly jako bezprostřední reakce na válečné události a na pražské povstání, a řadí se k první vlně poválečné prózy v české literatuře.

Němá barikáda

Soubor 11 povídek uvozených citátem z Halasovy básně Zpěv úzkosti – první pokus o obraz doby okupace, heydrichiády, Květnového povstání v Praze a osvobození, portréty obyčejných lidí, kteří se v mezné situaci odhodlají k činu a stávají se hrdiny – bezprostředně a samozřejmě, v okamžiku, někdy i proti své vůli (např. latinář Málek, řídící učitel Havlík,…), stanou se svobodnými v nesvobodě (i za cenu vlastní smrti), nebo naopak podléhají a stávají se otroky událostí, postavy mají spíše úlohu typizační, svět viděn zjednodušeně, černobíle (úkladní Němci x stateční Češi) rysy dobového schematismu a moralismu; moderní povídkový útvar – zachycen vývoj postavy až k odhodlání k akci; výrazná faktografičnost a reportážní dokumentárnost, bezprostřední svědectví.

I. Místo a doba děje

válečné období, heydrichiáda, pražské Květnové povstání

II. Charakteristika postav

postavy mají jednoznačné příznakové rysy – buď jsou lidé dobří, nebo zlí; účastníci Květnového povstání – obyčejní lidé, nuceni se rozhodovat v mezní situaci, ve vztahu k okolnostem nepatetické hrdinství, morální převaha a lidské hodnoty x Němci – jednoznačně ničemní, zbabělí, suroví, hloupě samolibí

1. Děj

11 povídek – obraz války, boje proti fašismu, boje na barikádách v posledních dnech války a osvobození Prahy

příběh o hrdinství prostých lidí, obrazy ze života

např. povídka Včelař

• Řídící Havlík ukrývá vysílačku a tři parašutisty, anténa byla Němci objevena, včelín zbořen, nepříčetní Němci (poštípaní od včel) učitele zavraždili, umírající Havlík rukou ochraňuje včelí královnu

povídka Vyšší princip

• Přezdívka komického profesora, starého mládence, latináře Málka, při jeho hodině byli odvoláni tři gymnazisté, spolužáci. Havelka, Moučka, Ryšánek, zatčeni a popraveni údajně za schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha, třídní profesor má ve třídě uvést událost na pravou míru – místo odsouzení před septimou projeví slovy „vražda za tyranu není zločinem“ své hrdinství.

povídka Hlídač dynamitu

• František Milec – hlídač důlního dynamitového skladiště – spolu s ostatními horníky ze šachty Anna Marie se domluvili, že vyhodí do povětří trať, po které každý den jezdí množství vojenských transportů na východ. Gestapo obrátilo naruby celý kraj. Přišli i na šachtu Annu Marii. Milec utekl domů a dynamit schoval do prádelního hrnce. Gestapo přišlo za ním do chalupy a on se jim přiznal, že kradl dynamit. Oni ho chtěli zastřelit, ale manželka Milce dala hrnec na kamna a celá chalupa vybouchla.

povídka Pancéřová pěst

• V sobotu ráno je Pepík se svým tátou v dílně. Zazvoní telefon. Táta chvíli s někým mluví, pak rychle někam běží s flintou a zakáže Pepíkovi kamkoli chodit. On ale běží s davem na Národní třídu, kde nacisté vraždí lidi. Pepík zůstane na barikádě. Proti němu jede tank. Pepík na poslední chvíli vystřelí z pancéřové pěsti a strefí se.

stejnojmenná závěrečná povídka Němá barikáda

• Na mostě přes Vltavu postaví Češi tři barikády. Franta Kroupa vzpomíná na občanskou válku ve Španělsku. Jeho kamarád zase na válku v Holandsku. Je tam také tramvaják Brůček. Všichni čekají co se bude dít. Franta nakreslí na strop převržené tramvaje kladivo se srpem. Jarda se vydá s balíčkem granátů dopředu. Chce ho hodit na německý tank. Podaří se mu to, ale je zabit. První barikádu Němci rozstříleli. Ostatní tam čekají ještě několik hodin. Franta zase vytáhne křídu a na strop tramvaje připíše: NO P a jeho kamarád mu vezme křídu a dopíše: ASSARAN.

3. Jazyk:

spisovný X nespisovný – vulgarismy, cizí slova

použití slov neutrálních, ale i stylově zabarvených (vulgarismy)

metafory, sakrální symboly (růžence kulometných ran)

používá dlouhá souvětí, věty oznamovací

4. Okolnosti vzniku díla:

a) společensko historický kontext:

b) literární kontext:

První vlna poválečné literatury: Česká literatura 2. poloviny 20. století – próza v období 1945-68. Reakce na válku a radost ze získané svobody

Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce

Karel Ptáčník – Ročník jednadvacet

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

c) život, dílo autora:

Prozaik, dramatik, publicista. Po studiích slovanské a klasické filozogie pracoval v novinách, v padesátých letech v čelných společenských funkcích tehdejšího režimu. Své chyby si později uvědomil. Dar zemitého vypravěčství uplatnil v románech (Městečko na dlani, Živá voda, Putování Petra Sedmilháře), v povídkách (Němá barikáda), v dramatech (Hrátky s čertem, Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert) a v pohádkách (České pohádky). Uplatnil se i jako fejetonista (Svět viděný zpomaloučka). Dobovému schematismu jsou poplatné povídky Krásná Tortiza, cestopis Horká půda a hra Romance o Oldřichu a Boženě

d) vliv díla:

Nástup ideologické angažované prózy se specifickými formálními rysy, které se pak naplno rozvinuly v české verzi budovatelského románu.