Povídky vznikaly jako bezprostřední reakce na válečné události a na pražské povstání, a řadí se k první vlně poválečné prózy v české literatuře.

Hlavní téma: Odpor vůči Němcům, válce, fašismu, násilí. Malý český člověk, který bojuje za spravedlnost, je hrdina. Ale většinou špatně skončí. Malou výjimkou je třeba povídka Němá barikáda.

Němá barikáda

Soubor 11 povídek uvozených citátem z Halasovy básně Zpěv úzkosti – první pokus o obraz doby okupace, heydrichiády, Květnového povstání v Praze a osvobození, portréty obyčejných lidí, kteří se v mezné situaci odhodlají k činu a stávají se hrdiny – bezprostředně a samozřejmě, v okamžiku, někdy i proti své vůli (např. latinář Málek, řídící učitel Havlík,…), stanou se svobodnými v nesvobodě (i za cenu vlastní smrti), nebo naopak podléhají a stávají se otroky událostí, postavy mají spíše úlohu typizační, svět viděn zjednodušeně, černobíle (úkladní Němci x stateční Češi) rysy dobového schematismu a moralismu; moderní povídkový útvar – zachycen vývoj postavy až k odhodlání k akci; výrazná faktografičnost a reportážní dokumentárnost, bezprostřední svědectví.

I. Místo a doba děje

válečné období, heydrichiáda, pražské Květnové povstání

II. Charakteristika postav

postavy mají jednoznačné příznakové rysy – buď jsou lidé dobří, nebo zlí; účastníci Květnového povstání – obyčejní lidé, nuceni se rozhodovat v mezní situaci, ve vztahu k okolnostem nepatetické hrdinství, morální převaha a lidské hodnoty x Němci – jednoznačně ničemní, zbabělí, suroví, hloupě samolibí

  1. Děj

11 povídek – obraz války, boje proti fašismu, boje na barikádách v posledních dnech války a osvobození Prahy

příběh o hrdinství prostých lidí, obrazy ze života

např. povídka Včelař

povídka Vyšší princip

povídka Hlídač dynamitu

povídka Pancéřová pěst

stejnojmenná závěrečná povídka Němá barikáda

3. Jazyk:

spisovný X nespisovný – vulgarismy, cizí slova

použití slov neutrálních, ale i stylově zabarvených (vulgarismy)

metafory, sakrální symboly (růžence kulometných ran)

používá dlouhá souvětí, věty oznamovací

4. Okolnosti vzniku díla:

a) společensko historický kontext:

 

b) literární kontext:

První vlna poválečné literatury: Česká literatura 2. poloviny 20. století – próza v období 1945-68. Reakce na válku a radost ze získané svobody

radost z konce války, osvobození od fašismu – v tvorbě se promítá reakce na získanou svobodu

Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce

Karel Ptáčník – Ročník jednadvacet

Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol

c) život, dílo autora:

Prozaik, dramatik, publicista. Po studiích slovanské a klasické filozogie pracoval v novinách, v padesátých letech v čelných společenských funkcích tehdejšího režimu. Své chyby si později uvědomil. Dar zemitého vypravěčství uplatnil v románech (Městečko na dlani, Živá voda, Putování Petra Sedmilháře), v povídkách (Němá barikáda), v dramatech (Hrátky s čertem, Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert) a v pohádkách (České pohádky). Uplatnil se i jako fejetonista (Svět viděný zpomaloučka). Dobovému schematismu jsou poplatné povídky Krásná Tortiza, cestopis Horká půda a hra Romance o Oldřichu a Boženě

d) vliv díla:

Nástup ideologické angažované prózy se specifickými formálními rysy, které se pak naplno rozvinuly v české verzi budovatelského románu.